Vražedné horko
Teplé slunečné počasí, to jsme si asi vždycky přáli. Během dovolených na prosluněném jihu jsme domorodcům záviděli, že mohou jezdit prakticky celý rok. I když jedním dechem jsme je odsuzovali za ta tílka, šortky a sandály.
Letošní sezona je taky dostatečně prosluněná. A proteplená je ažaž. Posledně jsme s Honzisem během testovacího dne vypili každý půl berounského vodojemu a při přestávce na focení, po odložení svršků, měla naše trička vzezření mokrých hadrů na podlahu. Teda jen to moje, páč Honzis je vždy funkčně oděn.
Nechci si na počasí stěžovat, to už je takový náš národní sport. V létě je nám moc vedro, v zimě moc zima. Jen chci podotknout, že zásady bezpečného odění na motocyklu musely poněkud ustoupit hrozbě přehřátí organizmu. Po Praze už jsem se pohyboval jen s rozepnutou bundou a plégem dokořán nastaveným alespoň nějakému náznaku chladného protivětru.
I když úplně bez ochrany očí jsem nejel. Měl jsem brýle. Pořád mám v paměti, jak mě jednou trefil čmelák do oka, že jsem jeho štětinky tahal zpod víčka ještě druhý den. A pak se to stalo. O hranu plexiskla najednou břinkutí a na bradu helmy se mi svalila polomrtvá vosa. Naštěstí byla víc mrtvá než živá, takže jsem ji částečně duchapřítomným a částečně hysterickým škubnutím dokázal setřást.
Nechci domýšlet, co by se dělo, kdyby ji hrana mého pléga jen brnkla mezi lopatky a ona vytočená začala uvnitř helmy bodat do všeho s měkkou tkání. Horko prostě může být vražedné.
Pravidelný pitný režim a minimum vos přeje
Petr Pour