O živé historii
Přiznám se, že jsem nikdy pořádně nepochopil, co je tím výrazem „živá historie“ myšleno. Vždyť je to přeci krávovina. Pakliže už něco pominulo, není to živé. Jako má oblíbená hláška od maturit: „Tak, studente, co nám můžete říci o starých řeckých filozofech?“ A na to zdrcující odpověď, jejíž logika má betonový základ: „Všichni jsou mrtví.“ Nebo je to tak, že živá historie se týká všeho, co je živé ještě dnes, čili třeba já, a co už nežije, tak je mrtvá historie? Já na fotce s dědou před 20 lety, to je tedy živomrtvá historie? Vždycky mě z toho přemýšlení o živé historii rozbolela hlava.
Ale už jsem na to asi přišel. O výrazu „živá historie“ mě poučila návštěva továrny Moto Guzzi v Mandellu del Lariu. Přečíst si o ní můžete na stranách 14 a 15 a ani písmena, ani fotky nedokáží bohužel zdaleka vystihnout pocity, které jsem při prohlídce výrobní linky a především muzea zažíval. Na cokoli sáhnete, kamkoli se podíváte, víte, že už to tam bylo „kdysi“. A je to tam pořád a pořád to funguje. Aspoň většinou. Kdyby proti vám z experimentálního oddělení vyběhli dva mechánové s cigárem a roztlačovali osmiválcového půllitra a jadrně italsky u toho nadávali, nezarazí vás to.
Anebo může výraz „živá historie“ znamenat něco z minulosti, co si pamatujete, jako by to bylo včera, přestože už uběhly celé roky? Anebo dokonce desetiletí? Třeba tři, ty má totiž letos na krku mistrovství světa superbiků. Já jsem první roky ještě nesledoval, ale od 90. let už jsem se v superbikách pěkně rochnil a Foggy na devětsetšestnáctce, Slight na RC45 či Haga na R7, to je prostě můj svět.
Fakt už je to přes 20 let? Nevěřím, vždyť to mám v paměti ještě tak živé! Připomínat vám to budeme celý letošní rok, na stranách 18 a 19 najdete materiál o nejdůležitějších strojích prvních ročníků, Ducati 851 a Hondě RC30.
Krásné vzpomínky na živou historii při čtení tohoto čísla přeje
Honzis