---

Když jedu fotit do dědiny přirůstající k Praze jednu poměrně jednoduchou a čistou stavbu, notuju si známou fanánkovskou: „Kunratice malá ves...“ Endura já rád a přestavěné TT-R600 podle starého XT550, které v úpravě a barvách Sonauto absolvovalo jeden z prvních Dakarů, mě opravdu velmi zajímá.

TT-R vybráno náhodně
Majitel a mozek přestavby Marco Mancin, pilot turbovrtulového letounu ATR u ČSA, se doslova zakoukal do obrázku starého XT550, jediný obrázek (kromě manželky), který visí v jeho garáži. „Dlouho jsem hledal cestovní enduro, které by mě zaujalo. Líbily se mi staré Ténéré a Africa Twin, ale bohužel všecky kousky, na které jsem narazil, byly hodně olítané a jelikož jsem docela perfekcionista, do generálek se mi moc nechtělo.“ Nakonec v pražském Mari Motu ve Vrbově ulici našel TT-R600, které bylo prý v tak krásném stavu, že situaci přehodnotil a rozhodl se zakoupit právě tuto technicky starou, klasickou robustní mašinu. Pro neinformované, TT-R600 nemá elektrický startér a mezi enduristy patří za stroj, který je poměrně drahý a špatně startuje, a to především teplý – i když jsou řízci, co na to skáčou jak na dvoutakta dekompresor nedekompresor, a chytne jim to vždycky jako prostý Simson.

Nejjednodušeji, jak to jde
TT-R je asi nejdéle vyráběná Yamaha staré školy a jako taková se docela hodila na přestavbu po vzoru legendárního týmu „Sonauto“. Marco si stroj nechtěl v garáži bastlit sám, takže poté, co si objednal u německého úpravce specializujícího se na Yamahy (www.off-the-road.de) velkou 32litrovou nádrž a kapotáž, požádal dva šikovné pražské kamarády, aby stroj dle jeho představ nastrojili. Nádrž víceméně pasovala na první dobrou, nebylo potřeba nic moc upravovat, jen nějaké podpůrné držáky.
Kapotáž je jednodílná, poměrně tlustá a jeví se na omak robustně. Zevnitř je stejně hladká jako zepředu, žádné stopy po laminování apod. Akorát v ní není snad jediná díra nebo něco, za co by se dalo přidělat cokoliv z krabiček, které se na motorce tak různě vyskytují. Bylo zapotřebí vymyslet do ní světla, a jelikož Marco chtěl, aby to trošku rozumně svítilo, namontovaly se tam dva bixenony. Jejich dvě kontrolní krabice byly umístěny až na řídítka, bohužel, v kapotáži je čisto a hladko, aby se elektrika umístila napevno tam. Bixenony potřebují akumulátor, který TT-R600 jako správný soutěžák nemá. Takže se malý ukryl naplocho pod sedlo spolujezdce.

Bez pruhu zjev
Dozadu se domontoval nosič, na který ještě přijde pevný kufřík k motorce ladící (takže ne top case z Lidlu) nebo stylová brašna na cajk. Nejspíš prý padne volba na Touratech. Přední blatník byl zakoupen u Acerbisu, potřeba bylo přečalounit sedlo, aby ladilo barevně – od provopočátku stavby totiž bylo jasné, že motorka bude bleděmodrá a tomu se vše přizpůsobovalo.
Po zkompletování stroje ale mašina vypadala fakt divně, mezi krasavce ji postavil až hlavní optický motiv – černobílý pruh přes boky kapot. Tak trochu kravata tohoto stroje.

Hezká vzpomínka
Jelikož se z řídítek vyházely staré původní budíky, na levou stranu se připojila malá multifunkční palubka, která ukazuje množství rychlosti, otáček, motohodin, různých tripů atd. Blinkry jsou na kapotáži jenom nalepené ledkové – dají se sundat, na rallye je přece nepotřebujete. Drapáky zastoupily pneumatiky, které zvládají normální silniční přejezdy, a z TT-R600 se tak stala jakási obdoba starého KTM LC4/640 Adventure. A já věřím tomu, že s plně stavitelným podvozkem, jaký TT-R600 má, vzadu dokonce Öhlins, nebude rajtování po štěrkových pěšinách žádná nuda. Nicméně, takhle motorka se nemá rasovat nikde v potoce, má být pěkná, možná jako vzpomínka, pocta. Podle mě fakt pěkná a povedená!

Fotogalerie

---