Jak to dělají profíci
aneb rozhovor s jedním z nejznámějších českých motocestovatelů
Igor Brezovar není na našich stránkách žádným nováčkem. Je to už nějaký pátek, co jsem s ním do ČMN dělal první rozhovor v době, kdy se chystal na svou největší výpravu do Ameriky. Přestože momentálně Igor žádnou další velkou cestu v plánu nemá, na motorce sedí hodně často. Mně se s ním povedlo domluvit rande minulý týden brzy ráno a přestože jsem na naši společnou schůzku jel nevyspalý a hladový, těšil jsem se a jako vždy ta hodina a půl, co jsme spolu strávili, byla naprosto skvělým zážitkem. Tentokrát jsem se zaměřil na praktické věci a otázky, které řeší na cestách snad úplně každý.
CMN Igore, jak vypadají tvé přípravy před tím, než se někam vydáš?
Když jedu někam, kde to neznám, snažím se zjistit v průvodcích, knihách a na internetu, co potřebuji ke vstupu, jaká víza apod. Pak je důležité mít v pořádku všechny potřebné doklady jako pas, řidičák, zelenou kartu,doklady k motorce... Co se týče dalších příprav, jedu podle léty osvědčeného seznamu věcí, kde mám vypsané vše od špagátu, přes kolík na prádlo a spacák až po baterky do foťáku. Jednou z nejdůležitějších částí příprav je také zařídit si potřebné volno a zabezpečit rodinu na ten čas, kdy budu pryč. A to je obvykle ten největší oříšek. Politické situace v destinacích, kam se chystám, jsem nikdy moc neřešil. Většinou to bylo tak, že něž jsem tam dojel, tak válka skončila, nebo když jsem odjel, tak začala.
„ Nezbytná součást Igorovy výbavy je cedule psaná v angličtině a ve španělštině jako poslední zbraň proti zkorumpovaným policajtům. ”
CMN Jak řešíš servis motorky před a během cesty?
Před každou cestou motorka putuje do servisu na výměnu kapalin, brzdových desek, svíček, spuchřelých gumiček a celkovou kontrolu. Na cestu s sebou si pak vozím něco málo oleje na dolití, olejový filtr, náhradní svíčky a brzdové desky. Zrovna ty někde sehnat je totiž hodně velkej problém, a to i v případě autorizovaného servisu. Dřív jsem s sebou vozil také spojku, ale od té doby, co mám keramickou, mi tato zátěž odpadla. Nic víc asi není třeba řešit. Všude ve světě jsou garáže a servisy, kde opravují auta nebo motorky a mile rádi ti vyjdou vstříc.
CMN Jak plánuješ trasu a s jakým předstihem?
Vždycky se snažím navštívit co možná nejvíc zajímavých míst. Ta si vybírám dle průvodců, anebo dle rad ostatních cestovatelů, které třeba potkám. Takže u mě je to spíš takový poznávací zájezd. Rozhodně se nestane, že bych nějakou zemi projížděl jen tak.
„ Hodí se i mapka, kde všude byl a když prší, tak se pod zadek osvědčila kuličková masážní dečka ”
CMN Máš nějaké oblíbené mapy a průvodce?
Z průvodců mám odzkoušený Lonely Planet a z map nedám dopustit na Michelin. Ale třeba do Afriky si beru vždycky mapy dvě, protože v každé je to jinak a ve finále jsem schopen udělat si lepší představu, o tom, co mě čeká, než kdybych se to snažil vyčíst jen z jedné.
CMN Jak hodně podrobné mapy používáš?
Snažím se mít mapy podrobnější, ale ne vždycky sebou vezu třeba mapu samostatného státu. Například Afrika, tu mám rozdělenou na tři části – západ, východ a jih...
CMN Bez navigace se ale už neobejdeš, viď?
Jsou situace, kdy se navigace určitě hodí. Já používám starý dobrý nerozbitný, vodotěsný Garmin s gumovými knoflíky, žádné ty moderní dotykovky.
CMN Řešíš pojištění na cesty?
Jasně, na každou cestu a vybírám si renomované firmy, přestože jde většinou o tu dražší verzi. Mám ale pak jistotu, že kdyby se něco stalo, tak se nedostanu do úzkých. Motorku na takovouhle cestu nepojistí nikdo a ani pojištění zavazadel neřeším. Jinak Zelenou kartu mimo EU si kupuji na hranicích daného státu, ale jen v případě, že to vyžadují. V reálu to vypadá tak, že v 80% tohle vůbec neřeším.
CMN Jak to myslíš?
Ve všech zemích třetího světa to na hranicích totiž chodí tak, že přijdeš do obrovského areálu, což je celnice, kde je deset budov a posílají si tě od okýnka k okýnku. Obvykle je to tak na pět hodin, kdy absolvuješ pasovou kontrolu, kontrolu pro motorku, technickou kontrolu a X dalších kontrol a jako poslední je úředníček u brány, velikej tak metr padesát, vážící 50 kilo, s černým ksichtem a knírkem a se samopalem v ruce. Tyhle tajtrdlíci jsou obvykle ti nejostřejší a když všude projdeš v pohodě, tak tenhle hajzlík potřebuje rukou napsaný papírek, no a když ho nemáš, tak jsi na něco zapomněl. Tím chci říct, že to pojištění buď musíš mít a ten systém tě navede tak, že tě bez toho nepustí, anebo ho nemusíš mít a nic neřešíš. No a když se pak něco stane, platí stejně právo mocného muže. Takže když v Egyptě nabouráš někomu auto, dáš mu sto dollarů, on tím zabezpečí na týden rodinu a rozejdete se v dobrém jako přátelé.
CMN Ještě se vrátím k zavazadlům, je velký rozdíl v tom, co s sebou vezeš na týden a na půl roku?
Jo, to teda je, akorát víc věcí potřebuji na týden. Když jedu na půl roku, sbalím se do igelitky, ale když jedu na týden nebo čtrnáct dní, tak mi nestačí ani všechny kufry na motorce. To je pak nejlepší, když jede rodina se mnou autem, kam si můžu naskládat ještě další nepotřebné věci, které občas člověk potřebuje.
CMN Jak řešíš ubytování na cestách? Čemu dáváš přednost, penzionům, stanu nebo divočině?
Vždycky se snažím vetřít k místním. Hůř se to dělá v civilizovaných zemích, naopak nejlíp to jde u muslimů. Přijedu na trh, kde je život, zaparkuju, objednám si Colu, pač pivko tam nemaj a dříve nebo později mám kolem sebe padesát lidí a z nich si vyberu toho nejčistšího a nejlíp anglicky mluvícího a pak jsem poctěn tím, že u něj můžu spát. A to jsou ty nejlepší večery, které trvají obvykle do půlnoci. Jinak mám stan a samozřejmě je plno možností hotelů. Ne vždycky je to ale s parkovištěm, takže najdu policejní stanici, odjedu tam, motorku tam nechám a jdu zpátky pěšky do hotýlku. Tam se zamknu svými zámky, které vozím s sebou a můžu jít v klidu spát.
CMN Takže si vozíš vlastní visací zámky?
Musíš. Ono někde, kde to nebezpečí hrozí, je to na to přímo připravené. Hlavně latinská Amerika, Afrika, tam je to hodně časté a jedině tak může být člověk v bezpečí.
CMN A jak řešíš bezpečné parkování motorky, když není parkoviště ani žádná policejní stanice?
Třeba v Indii jsem parkoval v řeznictví nebo v suvenýr shopu a spal jsem vždycky někde poblíž. Já z toho pokaždé udělám hroznou kovbojku, že já na ulici klidně spát můžu, ale motorka musí být v bezpečí a oni to chápou. Všechno pak obvykle domluví sami, přinesou prkna na schody a když vím, že mám kolem sebe takových padesát lidí, nedělám si starosti ani s tím, jak motorku bez jeřábu na loď přenést. Lidi tady zkrátka rádi pomůžou.
CMN A co komunikace? Musí člověk umět mnoho řečí, aby dokázal procestovat půl světa?
Já mluvím rusky, anglicky, primitivně španělsky, jakš takš chorvatsky a trochu česky, takže takový základ. A musím říct, že je sice fajn, když člověk mluví, protože se pak může dozvědět víc třeba o kultuře apod., ale jinak to pro cestování není nezbytně nutné. Jeden příklad za všechny, hluchoněmý Rakušák, na kterého jsem narazil vloni v Kolumbii. Ten cestoval z Grazu do Kapského města, odtamtud do Argentiny lodí, kde myl nádobí, takže jel zadarmo a pak pokračoval z Argentiny až do Kolumbie. To je dohromady nějakých 50–60 tisíc kilometrů, utratil za to v přepočtu 100 tisíc Kč a s tímhle člověkem, kterého tam místní zbožňovali, jsem si za celou cestu pokecal nejvíc. Takže, důležitý jsou gesta a s otevřeným srdcem člověk dokáže mnohem víc, než když plynně hovoří cizím jazykem.
CMN Je nutné být technicky zručný?
Já opravím tak akorát píchlý kolo, a to tak, že namísto všech těch ultra sealů apod. věcí, co samozřejmě vozím sebou, dám do kola duši a nafouknu ji. A pak ještě umím nastříkat wédéčko do míst, kde cítím, že bude nějaký problém. Ale to je spíš taková psychická podpora, protože mě to nikdy nezachránilo. Takže bych řekl, že si člověk musí akorát umět poradit a mít trochu toho štěstí.
CMN Kolik se dá ideálně zvládnout za den?
Běžně je rozumných těch 200 až 300 km, to máš pak dost času i na parky, muzea, restaurace... Někdy ale může trvat 100 kilometrů i několik dní, jako třeba v Africe. Já se snažím jet na pohodu, vyjedu ráno, něco najedu a pak si užívám navštívených míst a spíš si nechávám volno na večer, na pivko, na seznamování se s místními lidmi.
CMN Máš nějaký opravdu negativní až nebezpečný zážitek?
Nejhorší stát, co se týče lidí, pro mě byla Mauretánie, kde za každou blbou otázkou chtěli platit. Sice není tak nebezpečná, jako třeba Nigérie nebo Somálsko, ale byl to pro mě jeden z nejnepříjemnějších států. Je sice pravda, že mě jednou Somálci přepadli a vzali mi prachy, ale já je stejně ukecal a půlku mi jich ještě vrátili. Jinak jsem se ale s nebezpečím příliš nesetkal.
CMN Co bys vzkázal těm, kdo o cestování zatím jen přemýšlí?
Vyřešte si peníze, abyste měli na cestu a jeďte. Ničeho se nebojte, neřešte nebezpečí, mějte otevřené srdce a nejezděte ve velkých tlupách. To se vás pak lidé budou bát. Nejlepší je jet sám, což je blbý, když se vám něco stane, ale jinak je to opravdu veliká výhoda.
CMN A nějaký tip pro začínající cestovatele máš?
Bosna a Herzegovina, Makedonie, pro ty pokročilejší Sýrie, Jordánsko, Tunis, Maroko. To je to, co je kolem a kde se dá vcelku za rozumné peníze pěkně pocestovat. Moc nerozumím těm, kteří si vybírají Norsko, Švédsko, Španělsko, Francii. To jsou všechno drahé státy. Balkán, Bosna, to jsou ta správná místa na avantůru, nedotčené silnice, kde tě ještě dnes babka pozve domů, nakrájí ti domácí sýr, salám a popřeje ti pěknou cestu.
Fotogalerie
