Nejsilnější, máte padáka
Tento článek vyšel 19. září 2013
v ČMN 19, na straně 2, v rubrice
Zatímco promotér Youthstream už před pár měsíci ohlásil zrušení MS motokrosové třídy MX3, z české strany se na tiskovce k obhajobě světového stříbra Martina Michka ozvaly pochybnosti nad ukončením seriálu a přání domácí federace, aby nejsilnější třída pokračovala i v příštím roce.
Úspěch Martina Michka v MS MX3 je nepopiratelný, zasloužený a hodný gratulace, ale jeho skutečná hodnota ve světě motokrosu, a to je potřeba si férově přiznat, je nepříliš velká. Ať tak, či tak, MX3 byla až doteď jedinou otevřenou světovou třídou, kam se mohl přihlásit kdokoliv, ovšem světové špičky a týmy to (i přes zajištěnou nesmrtelnost v historických tabulkách) ignorovaly.
Původní světové půllitry stály u zrodu motokrosu. Vždyť Motokros národů se v kalendáři FIM objevil poprvé už v roce 1947. Právě Motokros národů byl až do roku 1985 jen závodem pětistovek. Ostatní třídy měly svá samostatná světová družstva, od roku 1961 se jela Trofej národů ve třídě 250 a od roku 1981 si to v Poháru národů mezi sebou rozdaly i stopědvacítky. Vše se spojilo do jednoho společného MS až v roce 1985 právě pod názvem Motokros národů.
Od roku 1952 se konalo ME jednotlivců třídy 500 a roku 1957 se znovu jako první proměnilo v MS. Dvěstěpadesátky získaly svůj světový šampionát o pět let později, stopětadvacítky po dvouleté evropské předehře od roku 1975. Dlouhá léta byly šampionáty přibližně na stejné úrovni, i když v Československu dostávaly přednost hlavně dvě slabší třídy. Půllitry měly svá velká jména, mistrovský titul oslavilo celkem 29 jezdců, hned šestnáct závodníků získalo za 57 let existence této třídy dva nebo více světových titulů. Prvním mistrem světa se stal Švéd Bill Nilsson, po pěti titulech mají v historických záznamech Belgičané Roger de Coster a Joël Smets.
Výraznějšího sestupu ze slávy se pětistovky, vlastně už šestsetpadesátky, dočkaly po spojení všech tříd do jediného podniku po jedné jízdě v roce 2003. Objemově nejsilnější třída se během závodního odpoledne jezdila jako poslední a diváci se často vytráceli předčasně domů, aby nemuseli dlouho čekat v kolonách. O rok později nový promotér, společnost Youthstream, přejmenoval třídy na MX1, 2 a 3. Zatímco jedničky a dvojky se jezdily nadále v jednom podniku, třída MX3 dostala společně s ME 125 vlastní závody. Už to začínalo jít z kopce, MX3 se tím dostala na okraj zájmu. Bývalým půllitrům nepřáli ani výrobci, ani jedna japonská fabrika nevyráběla vyšší objemy motoru. Jezdci si v prvních letech museli dokupovat kity s větším válcem, teprve později přišlo povolení startovat i se čtyřistapadesátkou. Ani média tuhle třídu nepodporovala, i když se v ní jezdily zajímavé a vyrovnané závody. Jen u nás cítili, že bychom mohli mít ve skomírajícím šampionátu šanci. Byl o mnoho lacinější než velký svět motokrosu, nepanovala zde zdaleka taková konkurence, navíc reprezentanti malé země uprostřed Evropy s nevýznamným trhem neměli šanci na tovární podporu v hlavních třídách. Jen Ervín Krajčovič a jeho Delta Racing se pokoušel několik let prorazit do MX1/MX2, ostatním bylo souzeno MX3. Bylo jasné, že se musí dříve nebo později něco změnit. Vždyť letošního MS MX3 se pravidelně zúčastňovalo deset jezdců, všechny jízdy seriálu absolvovalo dokonce jen sedm z nich.
Škoda, ať už se to stane teď, nebo později, odchází kus motocyklové sportovní historie. Stejně jako když na silnici bez náhrady končily třídy 175 a 350. Pro mě je to tak trochu konec schizofrenie, na jedné straně totiž stály vítané úspěchy našich jezdců, na straně druhé… škoda povídat. Ale to bychom se dostali ještě na tenčí led. Co kdybych si položil otázku, kam vlastně ve sportovním žebříčku zařadit samotný prestižní seriál MS MX1/MX2, když v Americe jezdí lepší závodníci? Mohl bych třeba zapochybovat i o skutečné hodnotě titulů Cairoliho nebo Herlingse, a to už na mně fakt nechtějte.
Vyšlo v ČMN 19/2013
Fotogalerie
