---

Je tam napsáno, že se v našem hlavním městě rozšiřují místa, kde je zakázáno pít alkohol, na 837. Nemám v úctě autority, tedy ty, které ve skutečnosti autoritami nejsou. Mám pocit, že skoro všechno pozitivní, co v této zemi vzniká, vzniká navzdory hlouposti, zlodějinám a úřadům. Tíží nás stále větší počet restrikcí, o nichž si současná politická reprezentace myslí, že nejlépe vyřeší naše společenské problémy. Na rozdíl od ní nemám pocit, že jde o dobré řešení. To máte stejné, jako když si někdo usmyslel, že vyšší daně znamenají automaticky jejich větší výběr, jako když se dřívější vládci této země domnívali, že obušky a vodní děla zabrání nespokojenosti. Jsem prostě kverulant, jediné, co jsem si z posledního pražského zákazu odnesl, je chuť navštívit postupně všechna prohibicí postižená místa a načít si na každém z nich lahvinku. To bych se ale uchlastal. Mimochodem, pití na ulici je věc, která mě v posledních třiceti letech ani nenapadla. Přesně od chvíle, kdy jsme na svých školních cestách navštívili v roce 1983 Paříž. Přijeli jsme z nesvobody a připadali si tam náramně svobodní. V jednu chvíli jsme přišli na to, jak si tyhle pocity umocnit, a zašli do sámošky pro láhev laciného červeného vína. Flašku jsme hned potom na ulici otevřeli, ale jaké bylo naše zklamání. Nebylo to docela ono. Pocit ještě větší svobody se nedostavil, jen Pařížané se za námi otáčeli, kroutili hlavami a naše jistota se lok za lokem vytrácela. Nebylo divu, vypadali jsme jinak docela normálně, ale dělali jsme nenormální věc. V Paříži na ulici totiž pijí jen bezdomovci, nikoho jiného to nenapadne. Na dně plastové láhve nám docvaklo, že takhle se svobodní lidé nemusejí chovat, a od té doby jsme to už nezopakovali.
Když je řeč o svobodě, prozradím vám i ten svůj přidaný důvod. Volby do poslanecké sněmovny se blíží a také v nich můžeme mít pocit, že půjde znovu o naši svobodu. Abychom záhy zjistili, že jsme nejspíš zvolili špatnou stranu a hloupé či všehoschopné lidi. Musím se vám přiznat, že zatím nevím, komu letos hodím svůj hlas. Volit přesto půjdu, nic jiného než svobodné volby jsme si přeci před čtyřiadvaceti lety nepřáli. Nevím koho volit, ale vím, koho volit určitě nebudu.
No vidíte, začal jsem o svobodě, skončím u svobody. Je totiž klika, že jsme v téhle nepříliš optimistické vyhlídce našli tu svou svobodu. Ať to zní sebebanálněji, co může být svobodnější než jízda na motocyklu? Navzdory všemu, co nám to může znepříjemnit, ať už je to nebezpečí havárie, déšť a mokré silnice, zima zalézající do rukavic, horko a pot pod kombinézou nebo cena benzínu. Když tohle všechno dokážete překonat, zůstane báječný pocit, kdy se vzduch žene kolem vás, vy zařadíte vyšší rychlost a tradá: Veď mě dál, cesto má… veď nás dál.

---