---

Ať už to bylo mezi Rossim a Márquezem jakkoliv, o titulu s největší pravděpodobností rozhodl sporný Rossiho trest. Jinak se možná vše mohlo vyvíjet docela jinak, jisté by to ale ani tak nebylo. Poté, co Rossi podal odvolání, sportovnímu orgánu zůstala teoretická možnost, jak z případu vybruslit, aniž by sportovní stránka dostala na frak, ale nevyužili toho.

A tak dnes můžeme říkat, že se o sportovním výsledku rozhodovalo administrativními prostředky, což by se stávat každopádně nemělo.

Pak se do značně rozjitřené atmosféry z nejvyšších míst FIM ozvalo něco v tom duchu, ať se všichni uklidní, protože potřebujeme klid na práci, pardon, na sport. Jako bych slyšel nějakou ozvěnu našich dávných časů, ale tohle oni zřejmě nemohou chápat, nemají naše zkušenosti.

V září se něco podobného přihodilo i na Šestidenní. Jezdci Francie a pár dalších států udělali chybu, neprojeli časovou kontrolou a byli podle pravidel ze soutěže vyřazeni. Přesto mohli na ústní rozkaz z centrály FIM podmínečně pokračovat v soutěži a nakonec se dokonce vrátili do pořadí. Austrálie přišla o první místo, naši kluci o páté.

Do posledního dne vedoucí Australané nejspíš uvěřili, že půjde o proklamovaný sport, a nechali se ukolébat. Zpomalili, aby tolik neriskovali, když jim spadl chybou soupeřů do klína větší náskok. Nakonec vyhrála dříve vyřazená a později administrativní cestou vrácená Francie.

Teď probíhá odvolání, které by se mělo řešit na podzimním kongresu FIM, ale nikdo moc nevěří ve změnu. S Rossim je to podobné, je rozhodnuto a dobojováno.

Možná vám to trošku připomene rok 1974, kdy Jaroslav Falta přišel o světový motokrosový titul. Tenkrát v tom hrála roli naše domácí politika, teď nejspíš nějaké nespecifikované zájmy. S Faltou už teď také nic nenaděláme, tak jsem se Jaroslava alespoň pro jeho satisfakci dvakrát pokusil protlačit ke státní medaili za zásluhy.

Poprvé jsem to před léty zkusil přes poslance a bývalého hokejistu, pana Gustava Bubníka, ale neprošlo to prezidentskou kanceláří. Teď pomohl Standa Berkovec, on je momentálně také poslanec, a do prezidentské kanceláře to tedy znovu odešlo jako oficiální poslanecký návrh. Stando, díky za to. Návrh neprošel ani tentokrát. Mrzí mě to, nejen že jde o moje téma, ale hlavně proto, že si myslím, že náš stát Faltovi pořád něco dluží a mohlo jít o takovou náplast za starou křivdu.

Poprvé jsem to Faltům do Kamenného Přívozu prozradil předem, teď podruhé jsem raději až do 28. října vydržel mlčet, abych to nezakřikl. Nebylo to nic platné. Rád bych to zkusil příští rok do třetice, dostanu-li příležitost, i když vím, že se tím nic nenapraví. Možná, kdyby se do prezidentské kanceláře sešlo takových podnětu k vyznamenání od našich čtenářů víc, mohlo by to pomoci.

Nevím, život jde prostě dál, s Rossim, Australany i Faltou a chleba opravdu levnější nebude…

---