Text:
David M. Bodlák Fotografie:
D.M.B., Kateřina Benešová

Dvoudenní jezdění, to už je jiná liga. Žádný brzy ráno vyrazit a navečer se vrátit. Kdo si chce jezdění na okruhu opravdu užít a nasát tu správnou atmosféru, pro toho je právě takový dvoudenní program tím úplně nejideálnějším. A když k tomu přidáte pro vás zcela neznámý okruh, máte se nač těšit.

Páteční horor
Dva dny, to už je pěkná hromada věcí. Krom toho, co s sebou vozíte obvykle, si musíte přibalit něco na spaní, nějaké to jídlo a pití, a nejvíce příprav zabere technika. Seznam věcí je dlouhý a stejně tak dlouho vám zabere to všechno naložit a pak se na místo vůbec dopravit. Po ose to v tomhle případě opravdu nejde a pokud se začíná dle harmonogramu v sobotu brzy ráno, je třeba vyrazit na cestu už v pátek odpoledne a přespat přímo na okruhu.
Na Pannonii je to nejkratší cestou z Prahy cca 450 kilometrů a kdo to měl po D1 stejně jako my, ten se musel hodně obrnit. Předvíkendové zácpy, nehody, uzavírky a další nástrahy nejproslulejší české dálnice značně prodloužily čas potřebný na zdárné zvládnutí jinak ne až tak daleké trasy přes Brno, Bratislavu a dál už po okreskách.
Okruh najdete uprostřed rovinaté maďarské krajiny nedaleko vesnice s nejnevyslovitelnějším názvem Ostffyasszonyfa. Brány do nitra okruhu jsou stále otevřené a po vjetí do areálu vás přivítá vcelku prostorný paddock s jednou z nejlepších restaurací na okruzích vůbec.
Přenocování v paddocku je úplně bez problémů. Maďaři dbají na klid a pořádek, takže vás tu nikdo nebude budit přetočeným motorem a smradem pálící se gumy, na toaletách se nestalo, aby chyběly papírové ubrousky nebo toaletní papír a teplé vody na osprchování bylo také dost.

Tréninkové terno
Ranní rituál v podobě podepsání několika lejster, vyzvednutí si transpondéru a absolvování rozpravy je už standardem. Za zmínku ale stojí počet jízd, který se oproti původním plánům znásobil. Bylo tak k dispozici 170 minut čistého času na trati v sedmi jízdách na sobotu, 95 minut ve čtyřech jízdách na neděli jako kvalifikace do závodu na sedm kol, a kdo neměl pořád dost, ten se mohl ještě nakonec sklouznout v poslední půlhodině po vyhlášení vítězů ČMN Prospeed Cupu.
Vzhledem k tomu, že se nás v Pannonii sešlo jen 44 jezdců celkem, zrušilo se rozdělení do skupin fast a medium a jezdilo se dohromady. V tomhle případě to ale nijak zvlášť nevadilo, už jenom proto, že jsme se převážně všichni rozkoukávali. A nebudu lhát, když řeknu, že po první jízdě byla většina účastníků zděšena. Já sám jsem měl pocit, že tohle si nemůžu zapamatovat a že to bude hodně těžké. Pannoniaring je technická a hodně rychlá trať, kterou se musíte naučit a které prostě musíte přijít na chuť. A konkrétně u mě to bylo už ve třetí jízdě, kdy jsem se dostal na pátou pozici a jízdu na Pannonii jsem si začal užívat podobně jako ostatní, kteří mě nakonec odsunuli o deset míst dozadu.

Prořídlé rošty
Celá sobota a nakonec i neděle znamenala pro řadu jezdců vynikající zlepšení, ale také mnoho pádů, kvůli kterým se snižoval počet startujících do závodu. A nejen to, přišly také technické závady, a to skoro těsně před závodem, takže nakonec zbylo pár prázdných míst i na roštu. V neděli také došlo operativně k jedné výjimečné změně, kterou bylo vzhledem k počtu startujících a dosaženým časům přesunutí kubatury 750 cm3 do Sportbiků, tedy mezi šestistovky. V již zmíněné kategorii Sportbike tak startovalo 11 motorek, v Powerbike to bylo 16 litrů z původně 23 kvalifikovaných (řada jezdců do závodu nenastoupila, brali tuto akci jako volné jezdění) a poprvé byla také letos vypsána kategorie Best of Rest, kam se „kvalifikovali“ přesně tři jezdci, kterým jejich dosažené časy nestačily na 115 % času nejlepšího ve své kategorii.

Pěkné a čisté závody
Ve sportbikách byl nejvážnějším kandidátem na vítězství Milan Murgaš, který dosahoval jedny z nejlepších časů po oba dva dny. To bylo dáno tím, že na Pannonii jako jeden z mála nebyl poprvé, ale hlavně tím, že jede ukrutně rychle. Jedinou jeho slabinou jsou starty, což potvrdil i při odmávnutí do závodu, kdy se do první zatáčky dostal až jako čtvrtý, přestože startoval z prvního místa. Svoje kvality ale ukázal během několika málo kol, kdy se probojoval přes Frantu Jandu, Jiřího Nováka a Michala Vydru až na první pozici a tu si až do konce dokázal s přehledem ohlídat. Licencovaný, a tedy neklasifikovaný Jirka Novák do konce závodu podlehl Michalově stíhací jízdě a Franta Janda už ve druhém kole zase té mé. Do konce závodu se viditelně prodíral skrz startovní pole už akorát David Coufal, který startoval z boxovky, protože nestihl nájezd do zaváděcího kola, ale jakožto druhý licencovaný jezdec nijak pořadím nezamíchal. Bohužel na startu chyběl například Libor Hanuš, kterému vypověděla v poslední kvalifikaci službu jeho Ducati 848 a Jarda Douša, který by se býval se svými dosaženými časy v průběhu tréninků držel v závodě do pátého místa, kdyby se mu při zaváděcím kole nezastavil motor jeho GSX-R.

Těžká střelba a kuriózní vítězství
Start několika desítek litrů je vždycky emotivním a dechberoucím zážitkem a i když tady v Pannonii jich šlo do boje nakonec jen 16, bylo se na co koukat. Stylem start-cíl to nejlépe zajel Rastislav Hlodák, nejrychlejší jezdec celého ČMN Prospeed Cupu (2:05,096), z dálky pronásledovaný Zdeňkem Brabcem. Oba dva jezdci se ale díky licenci řadili na černou listinu neklasifikovaných, takže akorát poodjeli následné bitvě o vítězství, kde se přehnal jak uragán přes Jarika Kamenického a do té doby „vedoucího“ Petra Pastora rozjetý Dan Weiss na téměř civilní Ninje s přelepenými světly. Petra Pastora nakonec ze druhé pozice odsunul Jarik a ze zbytku startovního pole určitě stojí za zmínku viditelné zlepšení Aleše Zadiny, který je oficiálně prvním vítězem kategorie Best of Rest z roku 2009 a který od té doby výrazně porychlil.
Kategorie Best of Rest měla být tentokrát o boji třech jezdců. Když ale Petr Suchý na turistických gumách, horlivě povzbuzovaný svými kamarády, ať dá bednu, opouštěl depo, asi ani netušil, že si jede rovnou pro první místo. Ostatní dva to totiž vzdali, a tak si Petr odkroužil jedno kolo a tím byl závodění konec. Rozdání pohárů a cen bylo hřebem dvoudenního programu, kdo chtěl, mohl se jít ještě na půl hodiny povozit a pak se už jen balilo a odjíždělo domů.

Konec dobrý, všechno...
První dvoudenní akce v zahraničí je za námi a já jen doufám, že to nebylo naposled, kdy jsme mohli zavítat na tak krásný okruh, jakým Pannoniaring opravdu je. Z prvotních rozporuplných pocitů se vyklubalo absolutní nadšení a touha se sem vrátit. Ani ten ukrutný vichr, který nám trochu znepříjemňoval žití v paddocku i ostrou jízdu na okruhu velkou část soboty i neděle, ani drsný asfalt, který mi doslova ujídal z nových Pirellek Diablo Supercorsa SC2, by mě neodradil od další návštěvy. A krom toho, že se zde sešla skvělá parta lidí, mi ještě něco utkvělo v hlavě. Během tréninků jsem byl svědkem pronikání manýrů z Moto GP do světa amatérského jezdění, to když jezdec přede mnou dobržďoval z vysoké rychlosti do zatáčky s nohou venku, přesně jako to dělá Rossi... Tak 17. - 18. července na Slovači, přátelé!
 

Fotogalerie na icmn.cz