Text:
David M. Bodlák Fotografie:
David M. Bodlák, OHC, Rejda

Poslední závody letošního ročníku byly veselé i smutné. Veselé, že jsme se konečně zase mohli všichni po několika týdnech sejít na trati a vyzkoušet, kam jsme se za tento rok dostali, a smutné, že to bylo letos naposled. Ať je to ale první, nebo poslední jezdění, vždy si ho každý užijeme, jak se patří. Jako by se na chvíli zastavil čas, tedy ten kromě stopek. Na okruhu máte od všedních starostí na pár dní pokoj a užíváte si jen ten svůj stroj a snažíte se pro sebe o co možná nejlepší výsledek. Druhé a závěrečné Brno bylo ale poněkud jiné než letošní předchozí akce. Namísto třech dnů jsme měli na všechno dny pouze dva, neutrpěla však žádná dvacetiminutovka z harmonogramu. Plné dva dny tréninků spojených s kvalifikacemi zůstaly a byly jako vždy náročné především na fyzičku. 240 minut čistého času na trati je docela záhul, a mnohem náročnější se původně zdál i závěrečný závod. Ten totiž namísto začátku v 15.30, což je obvyklý start zápolení, začal až po 18. hodině. Trošku nezvyklé, trošku pozdě, ale dalo se to. Dokonce přišlo i dost diváků a to je bezva.
 

Na poslední Brno se přihlásilo celkem 240 jezdců, z čehož bylo 130 jen „litrů“. Všichni se během dne na trati vystřídali celkem šestkrát, a to ve čtyřech různých výkonnostních skupinách. Propustnost brněnské trati 64 lidí v jednom tréninku tak byla téměř dosažena. A jako vždy se jezdilo pekelně rychle, alespoň v úterní kvaldě padnul v litrech čas 2:08,322, který zajel na S 1000 RR jeden z jezdců Prospeedu.

Očekávaný favorit
Nás ale zajímají především výkony našich padesáti účastníků ČMN Prospeed Cupu, a protože na poslední závod už nedorazil Honza Dvořák, jediný zástupce třídy Speedbike, neb v létě prodal svůj stroj, zůstali nám zástupci jen ve dvou hlavních kategoriích - šestkaři ve třídě Sportbike a litraři ve třídě Powerbike.
 

Litrům samozřejmě vládl Roman Čermák, horký to favorit na titul, který dorazil na okruh až později, což trochu zklamalo ty, kteří si zatím brousili zuby na jeho místo. V kvaldě dal Roman 2:10,943, čímž si zajistil úplně první místo na startovním roštu, kde za sebou nechal zbytek startovního pole – 56 jezdců ve čtrnácti řadách. To je propustnost brněnské trati na závod. Druhým nejrychlejším čemeňákem byl Petr Beneš na R1 s kvaldou 2:13,938 a jako třetí do party nejlepších litrařů se probojoval Mirek Janus na Fárošovi s časem 2:15,193. Martin Vlach, do té doby průběžně druhý jezdec celého seriálu, kterému tak šlo o pěkné umístění, zajel z čemeňáků čtvrtý kvalifikační čas 2:15,298. I přes velkou konkurenci se ale do závodu povedlo kvalifikovat celkem 18 jezdcům z 20 bojujících. Na limitní čas 2:26,305 se akorát nedostali Ivo Luksa a Marek Rež, který se stále nemůže vypořádat s následky pádu na začátku letošní sezony v Misanu. A to tu minulý rok jezdil na své vymazlené Ducati okolo 2:23.

Znevýhodnění šestkaři
To kvalda do druhého závodu byla mnohem napínavější, už jen kvůli tomu, že zde došlo ke spojení dvou kategorií, Sportbike a Speedbike, kde jsou sedmpade a staré devítistovky. Také řada šestkařů kvůli tomu měla vítr, jestli se vůbec vejdou na startovní rošt. Přeci jen, šestky jsou oproti nadupanějším strojům trochu v nevýhodě. Nakonec ale limitní čas 2:36,800 splnili všichni čemeňáci. Tedy ti, co nám až do závěrečného měření časů vydrželi, protože pár kluků z předních průběžných pozic havarovalo, a tak do boje o poslední body nemohli nastoupit.
 

Po nevydařené sezoně konečně v Brně zazářil Lukáš Poláček, kterému tahle trať neuvěřitelně sedí. Nic se tentokrát nepodělalo, a tak Lukáš zajížděl jedny z nejlepších časů vůbec, vždyť z 200 lidí dával běžně zhruba desátý nejrychlejší čas vůbec a s kvaldou 2:14,520 se zaslouženě mohl postavit jako první na start druhého závodu. Na druhé místo vedle Lukáše se probojoval Vilém Ságner, který od května ukázal několikavteřinové zlepšení – z 2:19 na 2:15,347, a třetím nejrychlejším čemeňákem této kategorie byl Standa Pláteník. A tady klobouk dolů, protože ještě v pondělí večer byl jeho stánek opuštěný a v jeho R6 zela díra jak vrata od vypreparované spojky a pár dalších dílů z motoru. Standa ale nakonec s přítelem na telefonu ukázal pořádnou zručnost, s trochou štěstí dokázal sehnat i vadný díl a celé to dát dokupy tak, aby byl „ready“ na úterní kvalifikace. Čas 2:16,438 byl odměnou za snahu, kterou předvedl. Zbývající to zvládli s časy 2:18, 19, 23, 25 a za zmínku jistě stojí kvalifikační čas 2:26,710. Ten patřil Katce Lejskové, která díky tomu stanula na 35. místě ze všech 56 kvalifikovaných jezdců! Helča Labaiová s kvaldou 2:29,799 byla jen deset míst za ní.

Závody nezvykle pozdě
Už v pondělí večer si v paddocku všichni jezdci dělali srandu, že úterní závod na sedm ostrých kol se pojede ve svetrech a s čelovkami na hlavě. Naštěstí úterní večer byl o něco teplejší, a i když po celou dobu slunce měnilo barvu do ruda a postupně klesalo nízko nad koruny stromů, odjely se oba závody bez sebemenších problémů.
První na start šly tentokráte Powerbiky a jako vždy, hukot to byl veliký. Většina šestkařů včetně mě se šla namísto ponoření se do předstartovní nervozity podívat alespoň na start a musím říci, že ti kluci jsou blázni. Při ostrém startu vám zamrazí v zádech a kroutíte hlavou, jak do toho může někdo z nich jít. Řev motorů osmatřiceti nadupaných strojů s laděnými výfuky, obrovská rychlost už po pár vteřinách a zvedající se prach z trati mimo ideální stopu, to vše zalité podvečerním sluncem – tohle vám zaručeně musí zvednout hladinu adrenalinu v krvi podobně jako samotným aktérům. Další kola už sledujete roztrhané pole a jen hádáte, jak to které probíhalo. Ne vždycky padají hlavy na cílovce a dokud nebude televizní přenos, budou to vědět jen samotní jezdci a traťáci, co se kde stalo a kde se komu co povedlo. Každopádně velký favorit Roman Čermák nezklamal a dokonce si vylepšil i svůj osobák, který je jen nepatrně od magičtější hranice 2:10. Jako druhý a třetí do cíle v našem hodnocení dojeli Petr Beneš a Martin Holub, oba na německých raketách BMW S 1000 RR, ale s časem o několik vteřin horším, než zajel Roman na japonské CBR1000RR. A při pohledu do výsledkové listiny budete chvíli dumat, proč se Martin Vlach s nejlepším časem 2:15,745 motá někde kolem 27., resp. 12. místa za klukama, co zajeli na litrech nejlépe 2:19. „Dostal jsem v předposledním kole hajsík na výjezdu ze Schwantzovky a v posledním kole mě dorazil soupeř na silnějším BMW, který mi místo toho, aby mi to dal na rovině, udělal prasárnu na staďáku, kterou mně vyslal bez milosti do kačera,“ podotknul rozhněvaný Martin. Naštěstí to ustál, ale než se bezpečně dostal zpět na trať, aby neohrozil jiné jezdce projíždějící v tu chvíli kolem, chvilku mu to trvalo a tím se propadnul. Až na Michala Cibulku, který odkroužil jen tři kola, se ale všech šestnáct čemeňáků dostalo v pořádku do cíle a několik se jich vešlo i do hodnocení Prospeedu.

Rekordní časy v šestkách
Ve spojeném závodě kategorií Sportbike a Speedbike stanulo na startu celkem 44 jezdců z 56 kvalifikovaných. Pár míst tak zůstalo na roštu prázdných. V tmavém plexi už to bylo po půl sedmé večer jen tak tak, alespoň ale byla příjemná teplota kolem dvaceti stupňů a trať měla lehce pod 30 °C.

Průlet první zatáčkou byl hodně napínavý a každý se snažil ukrojit z té nejlepší pozice. Ještě na nájezdu na áčko byly větší chumly, ale na stadionu už se celé pole pěkně roztrhalo a začaly se odehrávat soukromé bitvy vždy mezi několika málo jezdci.

Lukáš Poláček si neohroženě razil cestu k vítězství a za ním to občas pěkně vřelo. Vilém Ságner bojoval za jedinou Hondou, která se dostala mezi prvních šest er-šestek, a Standa Pláteník sváděl bitvu s jednou ze dvou GSX-R750, které se jako jediné probojovaly do první desítky mezi nás. Tu druhou jsme udolávali spolu s Markem Zpěvákem na Kawasaki ZX-6R, což se nám v průběhu posledních kol povedlo a s našimi stroji jsme tak zmírnili převahu Yamah R6, kterých bylo v cíli do dvanáctého místa v Prospeedech hned osm.

Pod 2:15 se v průběhu závodu dostali Lukáš i Vilém a právem stanuli jak na bedně Prospeedu hned po závodě, tak i při vyhlášení ČMN Cupu. Standa Pláteník, Marek Zpěvák a já jsme zajeli 2:17 a další trojka kluků – Tomáš Horák, David Vinkler a Radim Kapras, všichni na R6, kteří nás neustále pronásledovali, se vešli do časů 2:18. Při pohledu na dosavadní výsledky musím konstatovat, že tohle byl zatím nejrychlejší ČMN Prospeed Cup v Brně.

Odměna pro nejlepší
Po každém dojetém závodě následovalo jedno vyhlášení s jezdci Prospeedu a večer se všichni čemeňáci sešli v restauraci na vyhlášení závodu ČMN a také na závěrečné vyhlášení těch nejlepších jezdců letošního seriálu ČMN Prospeed Cup 2012. Všichni vítězové dostali nejen poháry, ale pro ty nejlepší byly navíc nachystané i zajímavé ceny od věrných a vážených sponzorů, přičemž oběd, který každý účastník dostal od firmy Moto-Ride, už měli všichni snědený, a za Motoforzu, RP Tuning a Bazzaz.cz předali hodně zajímavé ceny zástupci těchto firem osobně.

Čtvrtý ročník skončil, bylo to parádních osm dní na našich tratích plných adrenalinu a rychlosti, ale také kamarádství a pohody, a za sebe musím říci, že už teď mi to chybí. Díky všem, kdo do toho letos šel s námi, byl to skvělý ročník a další parádní rok na okruzích, kde se člověk může vyřádit do syta a užít si na svém stroji to, co nikde jinde.