Text:
David M. Bodlák Fotografie:
David M. Bodlák, K. Bodláková, Hozis

Uplynulo celých osm měsíců, co jsme byli v Brně naposled, a pokaždé, když je před závodem, říkám si, jakou to máme vlastně kliku. Vždyť od roku 2009, kdy se tyto amatérské závody pořádají, nám počasí na závod vysloveně nepřálo jen jednou, a to v Mostě na jaře roku 2010, kdy se po odjetí šestek spustil z oblohy déšť a závod litrů byl tehdy vyhlášen jako mokrý. Jinak si nemůžeme stěžovat a ostatní desítka závodních dní dopadla velmi dobře.

Letošní Brno si ale budeme všichni pamatovat jako jedno z nejstudenějších, protože ve středu nebylo na teploměru víc než 11 stupňů a to opravdu není žádná sláva. Také to řada lidí vzdala. Naštěstí ale musím říci, že čemeňáci v drtivé většině zůstali, a tak se mohli postavit do úvodního závodu a získat první cenné body do kompletního hodnocení.

Těšte se
Letošní seriál probíhá v podobném duchu jako ten v minulém roce. Tedy, máme zde padesátku jezdců a tři vícedenní podniky (Brno, Most a Brno), které absolvujeme spolu s jezdci agentury Prospeed vč. závodů, a to ve třech výkonnostních kategoriích plus jeden závod navíc pro nekvalifikované. Skvělé je, že řada jezdců z minulých ročníků s námi zůstává i nadále, což znamená, že jsou spokojeni.

V letošním roce nám ale přibylo i pár nových tváří a také se k nám po roční odmlce zase několik kdysi věrných jezdců vrátilo. Rád bych také zmínil, že se povedlo pro letošek ke stávajícím a věrným sponzorům (Motoforza, Castrol, Shock, Moto-Ride, Prospeed) sehnat i dva nové. Jsou jimi české a slovenské zastoupení americké značky Bazzaz (kontrolatrakce.cz) a v našich luzích a hájích velmi známá firma RP Tuning. Vítězové se tedy mají nač těšit a ceny při závěrečném vyhlášení v září v Brně budou určitě více než zajímavé. Ale to už moc předbíhám, protože je za námi teprve první klání.

Šance pro druhé
V Brně jsme měli dohromady na trénink celých 320 minut čistého času na trati, z čehož šest úterních dvacetiminutovek bylo v rámci kvalifikací. Co do účasti byly nejslabší kategorií i letos speedbiky, kde máme dva zástupce. Radek Patyk skončil prakticky dřív, než začal, a do závodu pak po boku prospíďáků nastoupil jen Honza Dvořák. Bylo to ale jen tak tak, protože Honza z úterý na středu dával dokupy svůj stroj a vlastně i sebe po nepříjemném pádu, za který dle jeho slov ani nemohl. V závodě se ze začátku držel statečně, ale nakonec z toho bylo celkově 7. místo. Pachuť neúspěchu si ale spravil prvním místem jakožto jediný účastník této kategorie v ČMN Prospeed Cupu.

O mnoho zajímavěji dopadla kategorie Sportbike, kde už bylo mezi 35 kvalifikovanými jezdci celkem 19 našich vč. Katky Lejskové na Hondě CBR600RR. Do závodu nakonec nastoupilo sice jenom 26 startujících, ale podívaná to byla parádní. Hodně se předjíždělo a startovní pole se hlavně uprostřed prvních pár kol měnilo skoro v každé zatáčce.

Největším adeptem na vítězství z našich byl před začátkem závodu loňský šampion Lukáš Poláček na Yamaze R6. Ten zajel celkově třetí kvalifikační čas (2:15,208) za zkušenými a hodně rychlými Němci. Bohužel, technická závada ho na středu vyřadila ze hry, a tak dostali slovo další v pořadí. Standa Pláteník se coby „nováček“ ukázal jako velmi rychlý jezdec a svoji pozici potvrdil i v závodě. Velké zlepšení zaznamenal další v pořadí, Vilém Ságner, taktéž na stroji R6, který ještě v pondělí končil tréninky s časy okolo 2:23 a v úterních kvalifikacích zlomil magickou hranici, a to až na 2:18,135. V závodě z toho pak bylo „jen“ 2:19,035, a přestože mu na záda dýchal Marek Zpěvák, který dokonce zajel mnohem rychlejší kolo (2:17,616), dokázal si udržet své druhé místo.

Jako největšího skokana v závodě bych nominoval Davida Vinklera, který na své R6 značně porychlil už minulý rok. Bohužel, jak sám říká, starty mu moc nejdou a trvá mu pár kol, než se rozjede. Každopádně během sedmi kol se dokázal přesypat přes několik jezdců včetně mě a do cíle dojel na pěkném 8. místě celkově (4. v ČMN).

Fároše táhly
Velká řežba se jako vždy odehrávala v nejsilnější třídě litrových superbiků. Těch se na start postavilo 33, z čehož bylo 17 našich. Nejlepším z čemeňáků byl v kvalifikacích Roman Čermák na Hondě Fireblade, který zajel druhý nejrychlejší čas ze všech – 2:11,950 a zařadil se tak mezi elitu. V závodě musel ale hodně bojovat a bylo z toho nakonec 4. místo celkově (1. v ČMN). Hodně pěkně dojel hned za Romanem Mirek Janus, také na fárošovi, a oba dokázali ujet nadupanému BMW S 1000 RR Martina Holuba.

Pěkný návrat mezi jezdce ČMN ukázal i Martin Vlach, který si v závodě vylepšil čas oproti kvalifikacím na 2:16,306 a dojel na 10. místě celkově (4. v ČMN), a také Daniel Weiss na Ninje ZX-10R, který s námi naposled závodil na Pannonii v roce 2010. Naopak loňský šampion Aleš Zadina nebyl v úplně dobré formě a na svoje parádní časy mohl tentokrát jen vzpomínat.

Závěrečný závod Best of Rest absolvovalo pouhých osm jezdců z dvaceti kvalifikovaných a tím skončilo úvodní klání v Brně. Teď nás čeká více než dvouměsíční pauza a o víkendu 27. až 29. července se znovu setkáme, tentokrát na severu Čech, na mosteckém autodromu. Závody se pojedou v neděli, pokud budete mít čas a chuť, přijďte fandit.