POHLEDEM JEZDCE
#679, DAVID M. BODLÁK (redaktor, fotograf, produkční ČMN)
Most je pro mě jedinou tratí, kde jsem schopen se zlepšit jen nepatrně, řádově o několik desetinek (na jiných okruzích je to vždy několik vteřin). Letos jsem byl zvědav, zda-li se mi konečně povede prolomit onu bariéru.
Páteční tréninky jsem si trochu zkomplikoval tím, že jsem si před první jízdou zničil zadní nahřívák, a tak jsem celý den vyjížděl na okruh se studenou gumou, což znamenalo, že ostrých kol bylo jako šafránu. Naštěstí Martin Vlach, kterému tímto děkuji, mi na sobotu i neděli zapůjčil jeden ze svých nahříváků, a tak jsem se mohl o víkendu pustit do bojů s časy. A našlápnuto jsem na to měl myslím docela dobře, vzhledem k tomu, že se mi v poslední sobotní tréninkové jízdě povedlo dosáhnout času, jež jsem minulý rok zajel v závodě (1:53,7). Bohužel následná první kvalifikační jízda mě naprosto rozsekala, to když jsem dostal v levé dvojité pod boxovkou zhruba ve dvou kilech ošklivý highsider. Tuhle adrenalinovou kulturní vložku, která pokračovala ještě na trávě, jsem sice dokázal ustát, ale dokonale mi to nabouralo jistotu, se kterou jsem se pouštěl do všech zatáček, a tak jsem se už po zbytek kvalifikací nedostal na lepší čas než 1:55,8 (16. pozice na roštu). Pravda je, že teplota vzduchu ani trati nebyla zrovna ideální a na gumách jsem měl odkrouceno už několik dní na okruhu. Vzhledem k počasí jsem tentokrát nechtěl v průběhu soboty už přezouvat na nové, protože jsem počítal s tím, že bude pršet a že vybaven pouze slickama stejnak nepojedu. Všechno ale nakonec dopadlo jinak a i když jsem nedělní otevřenou trať vynechal a další dvě jízdy absolvoval s pár kapkama na kapotě, nakonec jsem nastoupil na těch stejných gumách i do závodu.
Po startu tady v Mostě považuji vždy za úspěch projet bezpečně šikanou a pohlídat si alespoň slušnou pozici. Celý závod jsem se pak jen snažil dojet jezdce přede mnou. Dvě kola před koncem jsem byl už nalepený za svými soupeři a v zadních pasážích jsem musel párkrát ubrat plyn, protože nebylo jak bezpečně předjet. Hlídal jsem si tak akorát chvíli, kdy někdo z nich udělá alespoň malou chybu, což se povedlo na výjezdu z dolíku a pod Matadorem jsem tak mohl jít o jeden stupínek dopředu na deváté místo. V posledním kole se mi vcelku dařilo dotahovat i na dalšího jezdce přede mnou, ale už bylo odmávnuto. Možná, kdyby těch kol bylo sedm? Ale kdo ví, tentokrát jsem upřímně rád, že jsem v pořádku dojel do cíle, a třeba tu mizérii v podobě letošních 1:54,568 v závodě, což je o necelou vteřinu horší než minulý rok, pokořím příště.