Text:
David M. Bodlák Fotografie:
DMB

Hicy, které zrovna tento víkend panovaly v Česku, se dají jen tak tak ustát v běžném životě, natož pak, když jste navlečeni v plné motorkářské zbroji a ještě máte podávat nějaké výkony na dráze. Možná i proto se tolik padalo a zprvu to nebylo ani o žádných ukrutných časech. A je to problém i pro samotnou techniku. Motory jsou přehřáté, a tudíž málo výkonné, doslova rozpálený je olej v tlumičích, a podobné je to i s pneumatikami, tedy aspoň s těmi, které vám jinak vyhovují, ale za tropických podmínek prostě až tak úplně nesedí.

Litry o řád jinde
Naše osvědčené tři dny jezdění, které absolvujeme spolu s jezdci agentury Prospeed, byly vzhledem k počasí tentokrát hodně náročné. Na druhou stranu, více než pět hodin na dráze znamená tolik jezdění, že si můžete s klidem dovolit vynechat nějakou tu jízdu, anebo nebýt na trati celých dvacet minut, a tak jste schopni si to do jisté míry i za těchto extrémních podmínek užít.

V Mostě se jezdilo celkem ve čtyřech kategoriích a po pátečních trénincích, kdy jsme měli všichni dost času na to, se zase po roce rozkoukat, došlo na sobotní kvalifikace. Při těch jde v Mostě o hodně, protože zrovna tady víc než kde jinde o většině závodu rozhoduje právě šikana na konci cílovky a start z prvních pozic se tak víc než hodí. A o tom, že je to každému jasné, nebyl pochyb. Mnohým se totiž povedlo v kvaldě zajet lepší čas než pak v samotném závodě.

Naším nejlepším sportbikerem byl Standa Pláteník, který trať v Mostě zná velice dobře a už v kvaldách si se svým druhým nejlepším časem v této kategorii (1:46,329) chtěl zřejmě vylepšit reputaci po loňském neúspěšném závodě, kdy se v prvním kole odporoučel k zemi. Škoda ošklivého pádu Lukáše Poláčka, kterému přejeme brzké uzdravení, byl zřejmě jediným Čechem, který mohl Standovi šlapat na paty, takhle to zůstalo jen na německých jezdcích. Hodně pěknou kvaldu dokázal zajet i Marek Zpěvák, kterému patřil pátý nejrychlejší čas, a to na půjčené R6, u níž si ještě v sobotu stěžoval na brzdy.

V litrech se jelo mnohem rychleji a do magického času 1:50 se vešlo oproti šesti sportbikerům hned 31 jezdců. Poslední čtyřicátý flek do závodu limitoval čas 1:53,245. V této kategorii se opět blýsknul Michael Molnár, který držel s časem 1:44,684 nejrychlejší post mezi čemeňáky, celkově ale startoval až jako čtvrtý. Za ním se o několik pozic dál chystali do boje Mirek Bruna, který oproti minulému roku dokázal o pár vteřin porychlit, a třetí nejrychlejší čemeňák Petr Beneš na R1.

Stíhací jízda
Samotný závod je tím nejlepším zakončením celé akce, ale tentokrát to chtěli mít všichni za sebou. Byla to procházka peklem stejně jako celé tři dny strávené na trati a v paddocku. Vzduch měl téměř po celý den 38 °C, trať přes 46 a siréna v 15.30 poslala na trať do rovnacího kola přes dvacet jezdců kategorie Sportbike.

Krásné ČMN deštníkářky Karolína a Dominika zpříjemňují chvíle před startem dvěma nejrychlejším jezdcům jak před warm-upem, tak před samotným závodem, a konečně, Robert dává znamení ke startu. Semafory zhasínají a třiadvacet sportbikerů se řítí dlouhou rovinkou do první šikany, kterou mají v merku diváci na přeplněné tribunce na konci boxů. Standovi se nedaří start a při nájezdu do druhého kola je až pátý a čeká ho hodně velký boj, protože první čtyřka jezdců nejsou žádná vořezávátka. Ale dostává se až na třetí místo, a to neuvěřitelnou stíhací jízdou.

Pěkný boj svádí i trojka Marek Zpěvák, Tomáš Horák a Radim Kapras, který jede v Mostě oproti Slovakiaringu jako vyměněný. Tomáš ale brzy odpadává a Radim jde do čela skupinky, ve které se plete ještě Niko Deletic, a to až do cíle, kdy před Markem vyhrává jen o pět tisícin! Podobně těsně probíhají i další souboje v zadních řadách.

Co si ale neodpustím, je poklona Helče Labaiové, která se dokázala kvalifikovat do ostrého závodu a neváhala ani chvilku do něj i nastoupit. Skoro bych řekl, že má větší koule, než někteří jiní páni jezdci, které jsme v závodě ještě ani neviděli, a to i přes úspěšné kvalifikace. Helča sice zajela horší časy, než jaké nám tu předvedla minulý rok, a k tomu od několika nejrychlejších dostala kolo, ale tentokrát to bylo proto, že jí přestaly fungovat budíky, a ono se na okruhu jede opravdu blbě jen podle zvuku motoru, a tím spíš na šestce, kde je každá tisícovka otáček znát.

Královská třída
Ve Speedbikách letos nikoho nemáme, a tak jsme si museli počkat až na závod litrů. Sem se kvalifikovala většina jezdců a plný rošt o počtu čtyřiceti jezdců opět nezklamal. Vibrace ve vzduchu, hromový řev rozdivočelých bestií a prach zvedající se z krajních míst trati, kde se normálně nejezdí, takový byl ostrý start litrů, ze kterého šel hned do čela Michael Molnár na svém BMW S 1000 RR a stylem start-cíl celý závod vyhrál. Ovšem za ním se už odehrávaly dílčí bitvy, ve kterých mnohdy vyhrávala mocná síla BMW S 1000 RR. Správné načasování, plný plyn a mohli jsme být svědky několika těsných a vítězných průjezdů na tisicíny přes cílovou čáru.

I ostatní jezdci ale drželi své stroje pod krkem a tancující zadky na výjezdech z vinglů s prskajícími výfuky nebyly nic nenormálního. Mirek Bruna svoje zlepšení potvrdil i v závodě a nakonec dojel v našem hodnocení druhý. Za ním Petr Beneš a na čtvrtém místě Mirek Polach, kterého zachránil druhý stroj, protože s tím prvním skončil v průběhu tréninků mimo trať. Vedro zřejmě nedělalo dobře Martinu Vlachovi, který se oproti minulému roku o více než dvě vteřiny na kolo tady v Mostě zhoršil a za ním skončil Daniel Weiss na postarší Ninje, se kterou v závodě ujel Richardovi Bazalovi na GSX-R1000. Ten ale svého litra hnal statečně kolo za kolem a nedal nikomu zezadu šanci se k němu přiblížit.

Vše pak nakonec uzavřel poslední závod Best of Rest, který je určený pro nekvalifikované. Tady se postavil na první pozici na startu letošní okruhový nováček Martin Sepekovský, pro kterého to byl jeho teprve druhý start v životě. Ke všemu ještě musel jet na půjčené R1 Petra Bajkaie, protože mu na jeho Hondě prasknul chladič, a aby to neměl tak jednoduché, na R1 šla zařadit nanejvýš čtvrtá rychlost. I s tímto handicapem a na půjčené motorce se ale Martin dokázal držet první dvě kola na prvním místě před daleko nabušenějším BMW S 1000 RR a druhé místo si pak dokázal pohlídat až do cíle.

Letošní Most byl opravdu masakr a zajímavé jsou i výsledky, které zamíchaly pořadím. O všem se ale rozhodne až v Brně, kde pojedeme třetí a poslední závod, a sice nezvykle v sobotu 7. září, protože v neděli si budeme moci mimo ČMN Prospeed Cup vyzkoušet ještě dvouhodinový endurance, což bude pro mnohé velká premiéra. A to teprve bude mela.